"Francie v roce jedna.", hlásaly nadšeně Lidovky. Francie potřebuje reformy jako sůl a jedna z "ojedinělých šancí" jak tyto reformy provést byl podle Lidovek právě Sarkozy. Pravda je, že drtivé vítězství se nekonalo a že Sarkozy měl ve vládě méně křesel, než Chirac, navzdory tomu, co uvedl tradičně a za všech okolností pravicový Ilja Kuneš chybně v časopise Týden (článek je na internetu bohužel nedostupný, ale najdete ho v časopise Týden analyzujícím francouzské volby).
Co všechno Sarkozy během voleb slíbil zrefomovat? "Budoucí francouzský prezident slibuje Francii změnu. Plánuje snížit daně o čtyři procenta a prodloužit 35hodinový pracovní týden, aby rozpohyboval trh práce. Hodlá snížit počty úředníků a dále privatizovat státní podniky. V bezpečnostní oblasti chce zpřísnit tresty pro mladistvé pachatele trestných činů. Navrhuje zavést výběrovou imigraci, kdy cizinec bude muset dokazovat, že je Francie hoden." uvádejí Lidovky v jednom ze svých článků.
Mimochodem, ještě, než se pustím dál, musím českého novináře opravit. Slovo "úředník" je chybně přeložený výraz "fonctionnaire". Nejsem puntičkář, ale špatný překlad jasně manipuluje s obsahem: co si pomyslí český čtenář, když chce někdo snížit počty úředníků? A nota bene ve Francii s její strašlivou byrokracií: asi spíš, že s tím je potřeba opravdu něco dělat. Problém je, že slovo "fonctionnaire" je spíše ekvivalent slova "státní zaměstnanec". Tedy učitel, vědec a další. A hned první rok Sarkozyho vládnutí ukázal, že půjde především o snížení počtu učitelů. Ve francouzských školách přitom počet žáků ve třídě překračuje třicítku a jazykové hodiny se nepůlí...zcela stranou ponechávám termín "Francie hoden". To snad ani nevyžaduje komentář...ale k problémům imigrace se ještě dostaneme.
Všechna volební témata se postupně stala tématy debat, které se rozhořely o celé Francii. "Nicolas Sarkozy srší energií. Svět uznale pokyvuje, Francie už méně." najdeme na Ekonom.Ihned.Cz těsně před Vánoci.
A skutečně. Francouzi nelibě přenesli přes srdce pompézní odjezd Sarkozyho na cestu jachtou hned po jeho zvolení prezidentem a ještě neliběji pak jeho zveřejňování osobního života. A že bylo co zveřejňovat. Během prvního roku prezidentování se Sarkozy stihl rozvést, téměř v přímém přenosu "sbalit" zpěvačku Carlu Bruni a o dva měsíce později ses ní oženit, přičemž jak Sarkozyho matka, tak samotná Carla Bruni o tom všem vydaly knihu. Francie se ocitla skutečně v roce jedna. Prezident tradičně spíše diskrétních Francouzů se rozhodl pro styl "ukázat, že na to mám", který je, s prominutím, tak trochu východoevropský. V satirickém pořadu guignoles jeho karikaturu vždy zdobí obrovské rolexky. "Celý svět se nám směje", zoufale prohlašují moji studenti, z nichž jeden je bývalý ředitel Schneider Electrics a kteří Sarkozyho volili.
Ale to všechno není zcela jistě tím, co způsobilo obrovský pád Sarkozyho popularity (viz Pád komety jménem Sarkozy), který přiznávají i Lidovky: rok "dva" zřejmě nebude takový, jaký ho očekávaly. Přitom už z předvolebních Sarkozyho činů jako ministra vnitra bylo jasné, kdo se dostává k moci.
Pád Sarkozyho popularity ale není zdaleka dán jen tím, jaký životní styl prezident předvádí na veřejnosti. Mnohem více jde o to, co zbylo z volebních slibů. O to, jak ve Francii přituhuje a jak se prosazují nesmyslné věci hraničící s porušováním lidských práv (jako například centra pro devianty, kde mají být avřeni poté, co dokončí svůj trest). Jde o věci, které nám připomenou bývalou éru komunismu: o prezidentovo zasahování do školních osnov, o snaze vytvořit "informátory", kteří by donášeli na sousedy.
A o tom bych chtěla psát tenhle blog: pro nefrankofonní milovníky Francie. Protože Francie je Francií také proto, jaká v ní vládne atmosféra, ale ta se začíná pomalu měnit. Protože v našich novinách není pro Francii dost prostoru. Protože naši novináři nejednou špatně překládají a jejich informace jsou zavádějící. Všechny informace na tomto blogu se budu snažit dokládat autentickými texty. Najdete je, když kliknete podtržená slova v textu.
Žádné komentáře:
Okomentovat