Hortefeux a ministerstvo imigrace

Jedním z lákadel, které Sarkozy vymyslel na voliče, byla regulace imigrace do Francie. Přes kritiku, že tím hraje na strunu voličů extrémní pravice a nechvalně známého Le Pena, se Sarkozy začal ohánět heslem, že "Francie nemůže pojmout všechno neštěstí světa / La France ne peut pas accueillir tout le malheur du monde". Jak je toto často opakované heslo populistické je jasné: je velký rozdíl mezi tím pojmout všechno neštěstí světa, což je samozřejmě nemožné, a vyhostit imigranty, kteří ve Francii někdy již deset let nelegálně pracují. Axiom o nemožnosti spasit svět se zde tak stal záštitou pro zpřísnění imigrační politiky.

Dalším heslem imigrační politiky se stala tzv. "immigration choisie", tj. "vybraná" imigrace. Základem této koncepce je vytvoření kvót pro určité profese, které Francie potřebuje. Imigranti, kteří mají vzdělání v této profesi, by pak byli akceptováni. Svůdná myšlenka, která v sobě skrývá dvě velké otázky, pomineme-li otázku etickou. První problém je v tom, že mezi profesemi, které Francii chybí, jsou lékaři, sestřičky, informatici, inženýři a další. Výběrovou imigrací dává Francie jasný signál chudému zbytku světa, že má zájem pouze o jeho elity. Odčerpávat z chudých zemí vzdělané lidi je samozřejmě velmi krátkozraké. Budeme brát lékaře s Afriky a zároveň sponzorovat Lékaře bez hranic? Tato logika je naprosto zvrácená. Bojovat proti ekonomické migraci je přece nutné především tím, že k ní omezíme důvod, tj. pokusíme se o zlepšení situace v místech, odkud imigrace pochází. Kvóty jsou zcela proti tomuto duchu a problém tak naopak zvětšují, než aby byly řešením.

Druhý problém vybrané imigrace je v tom, že pracovní trh se vyvíjí a mění a mnoho profesí, které dnes chybí, nemusí chybět za pár let, nebo nemusí vůbec existovat. Kvóty reagují pomalu a nepružně a jako takové jsou tedy neefektivní.

O zpřísnění imigrace se má postarat Sarkozym vytvořené ministerstvo imigrace v čele s Brucem Hortefeux. Hned na začátku své vlády Sarkozy vzbudil rozruch tím, že se rozhodl "známkovat" ministry dle výsledků jejich práce a neefektivní ministry odvolat. Opět jeden z Sarkozyho populistických tahů: myšlenka se zdá dobrá, zvláště českému čtenáři zvyklému na naprostou nekontrolovatelnost práce ministrů. Je ale třeba si uvědomit, že pro hodnocení, které může skončit až odvoláním, je třeba mít pevná kritéria: a ta byla vytvořena. A jedním z kritérií hodnocení ministerstva imigrace se stal například počet vyhoštěných nelegálních přistěhovalců. A protože Hortefeux je snaživý, čísla a normy se musí plnit i za cenu, že jsou vyhošťováni lidé, kteří ve Francii dlouhodobě pracují. Obstarat si falešné pracovní povolení totiž není nepřekonatelný problém a práce je zvláště v manuálních oborech jako je úklid nebo mytí nádobí mnoho, ale Francouzi ji zároveň nechtějí dělat. A protože tato místa jsou obsazena nelegálními přistěhovalci, kteří v situaci, ve které jsou, často pracují za nepřijatelných podmínek, Francii v této oblasti zaměstnanci nechybí. Procedura, kdy by nelegální imigrant prokázal, že dlouho pracuje na zmíněném místě, je dlouhá, ale hlavně nebezpečná, především v čase vyhošťovacích kvót. Pokud totiž nebyl dostatečný počet imigrantů vyhoštěn, může se stát, že bude vyhoštěn i žadatel o udělení povolení k pobytu s certifikátem, že má práci: skulinka v papírech se vždycky najde. A tak nastává začarovaný kruh: imigranti raději žijí v ilegalitě a ministerstvo po nich pátrá, což zase zpětně posiluje strach o žádat o legální pobyt.

Dalším ze silných témat okolo imigrace bylo zpřísnění kritérií pro rodiny těch, kteří dostali povolení k pobytu, ať již z politických, nebo z pracovních důvodů. Jednak bylo stanoveno, že rodina musí zvládat komunikaci ve francouzštině. Opět jakoby racionální argument, který absolutně postrádá smysl, jestliže si uvědomíte, jak těžké je v chudých oblastech se naučit cizímu jazyku, když denně bojujete s mnohem základnějšími starostmi. Požadavek jasně favorizuje mladé a poměrně majetné rodiny, které si mohou dovolit luxus se naučit cizí jazyk v zemi jejich původu. Ani v bývalých francouzských koloniích není francouzština běžným komunikačním jazykem všech vrstev.

Ještě větším problémem se ale ukázal požadavek na test DNA (hrazený žadatelem!), který měl povinně doložit, že členové rodiny jsou skutečně pokrevními členy. Tento požadavek byl zdůvodňován především tím, že například v Anglii existuje též. Kromě preference movitých žadatelů, který si test můžou dovolit, naráží tento požadavek na velký problém redukce rodičovství pouze na kód DNA. Dítě, které nebiologičtí rodiče vychovávají po několil let (například dítě zemřelé sestry, což jistě není v chudých oblastech nijak neobvyklé), nemá tak nárok se se svými "adoptivními" rodiči přistěhovat.

Francií otřásají příběhy lidí, kteří jsou touto imigrační politikou zasaženi. Rodiny jsou rozdělovány a posílány po částech do zemí původu. Zasáhl mě příběh čínské rodiny, kde byla poslána do Číny nejdříve matka a teprve po několika měsících zbytek rodiny, který byl během této doby bez možnosti s ženou komunikovat a nevědel, kde se nalézá, protože byli všichni ve Francii již po mnoho let. Dětem této rodiny bylo okolo tří let. Tento týden se před centrem v Mans, kde jsou shromařďováni "imigranti určení k vyhoštění" upálila šedesátiletá žena před očima novinářů, které svolala, aby je upozornila na neoprávněnost vyhoštění jejího druha a na nesmyslnost kvót. Letos v létě byl v Marseille nalezen tříletý chlapeček, který unikl pozornosti své chůvy, která byla tzv. "bez papírů". Matka dítěte byla v té době v zahraničí, a proto trvalo několik dní, než se k dítěti mohla přihlásit. Vystrašená chůva se neodvážila jít na policii ve strachu, že se tam bude muset legitimovat. Podobných dramat se dá najít mnoho a lze si je vyslechnout, pokud zavítáte do asociací pro sociálně slabé, kde často narazíte na lidi "bez papírů".

Řešení situace samozřejmě není jednoduché. Soubor Sarkozyho opatření je ale nejen neefektivní, ale především opět šit na míru neracionálnímu uvažování pravicového voliče, nikoli reálné situaci.